13.4.2015 jsme se nominovali při návštěvě US ambasády k tomu, že nás vpustí do země a nechají nás tam dočasně bydlet. A Kubu pracovat, že. Krátký rozhovor s konzulem. Děti naštěstí nemusely být při rozhovoru přítomny. Stačilo samotné čekání a pobyt v „čekárně“ pro uchazeče o vízum. Asi si budu dlouho pamatovat, že se Frantík při čekání na americké půdě mocně podělal a zaváněl i na dálku. Docela vydařený začátek našeho zaoceánského dobrodružství. Raději v téhle epizodě nebudu hledat hlubší smysl;-)