Naše druhé doma. Dům vypadal i na dálku od samého počátku moc hezky. Kuba o něm taky od začátku hezky mluvil. A já jsem samozřejmě byla víc než zvědavá, jak budou věci vypadat v reálu. Čekalo mne milé překvapení. Dům patří polské rodině, která sem emigrovala někdy v 80.letech. Jejich děti tu vyrostli. My jsme první podnájemníci poté, co se rodina odstěhovala a nechala dům zrekonstruovat. Od prvního momentu se tu cítím dobře. A přijde mi, že i klukům je tady dobře.

Moc příjemný je výhled do zeleně téměř ze všech oken. Trochu nevýhoda je, že v domě je méně světla. To je daň za to, že jsme obklopeni vzrostlou zelení a stromy, které nám na zahradě poskytují nedocenitelný a nutný stín. Na zahradě máme spoustu kytek, které znám hlavně z květinářství. Obrovský filodendron, kaly, různé palmy, zázvor, jehož čerstvou sílu se teprve chystám okusit. V rohu zahrady je grapefruitovník, na kterém už dozrávají grepy. Na ty se upřímně těším. Naproti kuchyňskému oknu je magnolie, kam jsme pověsili krmítka pro kolibříky. Ty mne asi jen tak neomrzí. Místo myší jsou na zahradě maličké zelené ještěrky a chodí nám se hrabošit veverky. V domě samotném mne baví spousta úložného prostoru v různých vestavných skříních, komora s pračkou a sušičkou, v které bych mohla mumifikovat dospělého člověka. Co bych s klidem zrušila je ohromný krb na plyn, který je dominantou obývacího pokoje. Možná ho vezmu na milost, až udeří místní zima.

Fotky domu sem samozřejmě dám (časem;-))