První týden za námi. Týden přeplněný vjemy a zážitky. S jistotou v tom všem postrádám dvě věci. Chybí mi každodenní pro nás přirozený pohyb – krátká procházka do obchodu nebo na poštu, kdy se vyvenčí děti i já. Klánovice si hodně zakládají na tom, že tady jsou desítky kilometrů cyklo a pěších stezek. To bude moje spása pro ranní a večerní procházky. Stezky jsou krásné, pro pocit panenské přírody chybí jakékoliv značení. Ale už teď mám dvě trasy, na kterých se s jistotou neztratím.

A chybí mi lidi. Zítra odjede děda, dělal mi tu moc příjemnou společnost. Od zítra to bude jenom na mně; odhodit zábrany a vydat se na místa, kde potkám jiné matky s dětmi. Okolí domu je krásné, neustálý pohled do zeleně mi dělá dobře. Ale všichni jsou buď v klimatizovaných domech nebo se někam přesouvají autem. Lidí tu v bezprostředním okolí venku potkávám jen málo – občas někdo venčí psa nebo běhá.

Sedím na zahradě a hlídám kluky, kteří se cachtají v bazénku na naší utajené nuda pláži. Kterákoliv denní i noční hodina je víc než příjemná pro vodní hrátky. Dětská brouzdaliště budou otevřená až do konce října. Takže počítám, že minimálně do konce října nadále vystačíme s kraťasy a tričkem. Kluci chodí od našeho příjezdu „na vostro“, aby jim nebylo horko.