Dnes zase v tílku a v žabkách. Je 28. října. V centru je veliký vánoční strom a většina nákupních center je v plné parádě vyzdobena na vánoce. Asi to není nijak přehnaně brzy, mně to jen nejde dohromady s tím počasím a oblečením. Doufám, že jste si připili na republiku!

Říká se, že v momentě, kdy vkročíte na území USA, vědí o vás všechno. Při procházce jakoukoliv ulicí člověk nabude dojmu, že se lidé snaží zoufale utajit před světem aspoň to něco málo, co o nich ještě nevědí. Za pomoci zatažených žaluzií. Myslela jsem si, že žaluzie jsou hlavně ochrana před sluncem a horkem. Ale ani jedno už není nijak spalující. A žaluzie zůstávají nadále zatažené. V domech musí být zoufale málo světla, dny se zkracují a zřejmě začíná stoupat spotřeba volně prodejných antidepresiv.

Já si na snaze o ochranu soukromí velmi cením toho, že odnikud není vidět k nám na zahradu. Stačí, že je nás ze zahrady široko daleko slyšet. Ještě aby ty telecí nápady mohl některý ze sousedů sledovat třeba škvírami v žaluziích.

Na zahradě dozrály grapefruity, to je prý jasný důkaz toho, že přišel podzim. Kolibříci odletěli na zimu do střední Ameriky. Urazí neuvěřitelných 800 km. Nevím, kam odletěli komáři a je mi jedno, jestli doletí na Měsíc a zpátky, ale nejsou tu! A to je důvod k radosti.

My jsme se těšili na víkend plný halloweenské zábavy pro děti (pečlivě vybrané, aby nebyla nijak strašidelná) a naplněné máme tak akorát okapy a strouhu před domem. Nepřetržitě prší už 48 hodin. Zahrada vypadá jako deštný prales (tak nějak si ho představuju). Všechny tropické kytky a keře září svěží zelení a radostí, že je konečně někdo pořádně zalil. A kolem domu je najednou slyšet kvákání žab! V městě H a blízkém okolí hrozily náhlé povodně, ve všech parcích stojí na trávnících voda. Plánované akce se buď posouvají nebo byly zrušené. Pro nás to mimo jiné znamená začít hledat zábavu při nevlídném počasí. Chlapci asi nebudou úplně chápat, proč jedeme někam do muzea. Běhání v kalužích a brouzdání potoky, které v ulicích ještě včera nebyly, je přece výborná zábava na celé odpoledne.

A pár slíbených fotek naší halloweenské výzdoby. Vloudila se mi tam jedna čínská plastová dýně. To je ale nutná výbava koledníků – nádoba na sladkosti.

Letáky ve schránce jsou reklamy na ledacos. Na jídlo, drogerii, prodej bytů, sekání trávníků, atd. A taky na pistole a pušky. Dostáváme je docela pravidelně. Dvoustránka, jedna střelná zbraň vedle druhé. Texas, baby.

Skoro každý den mluvím za kluky. Jak se jmenují, kolik jim je, že neumějí anglicky a odkud že to jsme. A skoro každý den odpovídám na otázku, zda jsem uměla anglicky už před stěhováním sem. Trpělivě odpovídám, že ano. Už přestávám dodávat, že kdybych uměla někoho naučit za necelé dva měsíce domluvit se anglicky, vydělám majlant. Tuhle poznámku moc nechápali. Zřejmě to pramení z toho, že se nikdy žádný cizí jazyk neučili. Nijak jim to nezazlívám. Vlastně tomu rozumím.

Chodím s klukama jednou týdně cvičit. Říkám tomu, že chodíme do Sokola. Cvičitelky jsou Carl a Robert. Docela vtipná dvojka. Pořád se bavím nad tím, za co jsou rodiče (včetně nás) ochotní zaplatit.

O víkendu jsme vyrazili ještě na pláž. Na koupání už to nebylo. Ale pořádně to fičelo, tak jsme se vybavili draky. Asi poprvé v životě jsem pouštěla draka se šňůrou odmotanou na 30 metrů. Kluky to až tak nenadchlo. Ale my s Kubou jsme se docela bavili. Cestu na pláž jsme si krátili předčítáním o svátku Halloween. Zaujalo mne, že ty strašidelnosti a převlékání za mrtvoly se dělají proto, abychom všechny strašáky zastrašili a vysmáli se jim. Tak to mne nenapadlo. Zatím vede „dekorace“ mumie v životní velikosti zamotané jakože v pavoučím kokonu. Nasmáli jsme se u visačky, fotku přikládám (fotku visačky, celkového pohledu vás ušetřím, není o co stát. Ano, lekla by se zřejmě i mumie). Vyrobeno samozřejmě v Číně. Představte si ten podnikatelský záměr a úvahy. Kolik se toho asi prodá ?

Byla jsem přesvědčená, že sprosťárny si Toník nosil z české školky. Chyba. Jsou někde uložené, možná se chlapci s takovým softwarem rodí. Toník začal vytahovat takový kalibr, že jsem nesmírně a moc a nejvíc vděčná za to, že nám široko daleko nikdo nerozumí. S oblibou slovíčka na „p“ a „h“ huláká, když jede na kole tichou ulicí. Frantík je jako ozvěna, naštěstí mu ještě není úplně rozumět.

Je tu naprosto nádherný podzim. Vlhkost klesla na krásných 30 procent a odpoledne jsou jako příjemné letní dny. Do toho opadávají stromy a vrcholí přípravy na Halloween. Musíme trochu vyzdobit dům. Kdo totiž nemá výzdobu, tam nepřijdou na Halloween „koledníci“. Kluci jsou rozhodnutí, že budou mít také masky a že budou chodit koledovat. Některé domy to s morbidní výzdobou berou velmi vážně a vypadají jako pouťové domy hrůzy. Na jedné návštěvě měli na wc obrovskou skleněnou kouli plnou kuliček jakože zkrvavených očí. Toníka to hodně zaujalo a mně se nějak nechtělo mu vysvětlovat, co že to je. Jsem přesvědčená, že děti tady provází nejedna noční můra způsobená Halloween svátky. Jen co skončí Halloween, bude čas se chystat na Díkuvzdání a pak už na Vánoce. Komerčně velmi štědré období. Kolem Halloween se v Klánovicích koná nespočet akcí pro děti. Ani nestíháme všechno, co bychom rádi. I klub Matek je velmi aktivní a připravuje jedno tématické setkání za druhým. Já jsem rozhodnutá, že místnímu průmyslu (respektive čínskému) na Halloween moc nepřispěju. Chystám se společně s Toníkem vyrábět výzdobu z kartónu a různě recyklovat ty hromady obalů, které vyhazujeme. Když se bude čím chlubit, fotky zveřejním.

Kluci tráví nadále většinu dne venku. Odpoledne vyhlížejí Kubu a jsou nadšení, když je čas jít společně ještě na projížďku na kole nebo běhat. A nejspokojenější jsou, když dojdeme na nedaleké hřiště amerického fotbalu. Tam se totiž výborně závodí v běhu, kope do míče a zápasí na trávě s tatínkem. V tomhle směru jsou Klánovice moc prima. Kdo chce být venku a sportovat, možností má víc než dost.

Chlapci jsou zapsaní do školky. Už je to černé na bílém. Mám z té představy, že je nechám samotné ve školce, kde zatím nikomu nerozumějí, stažený žaludek. A ještě pořád jsme neudělali finální rozhodnutí, kdy přesně začnou. Pořád to posouvám a odkládám. Všichni, kdo to buď zažili s vlastními dětmi nebo v roli učitele mne uklidňují, že to bude dobré. Že se po krutém začátku po pár týdnech rozkoukají a rozumějí. Za několik měsíců údajně mluví. Nemohli bychom ten krutý začátek nějak přeskočit ?

Rozbila se nám klimatizace. V polovině října je to v místním klima poměrně nepříjemný. Připomínalo mi to tropické dny letošního léta v Čechách. Povolali jsme nejdříve majitele domu, kde bydlíme. Ten si s tím neporadil a povolal Ernesta, který před lety klimatizaci instaloval. A dnes odpoledne jsme se tu před naší garáží sešli ve vtipné sestavě – Viktor, náš landlord, je z Polska, Ernesto, opravář klimatizací, je Mexičan a my čtyři Češi. Ernesto už měl dnes evidentně padla, u nás měl úspěšně hotovo a zaplaceno a vyloženě s chutí si pokecal. Viktor alias Vitkor dle Toníka je neustále usměvavý a moc rád si povídá. Postávali jsme před garáží snad hodinu, chlapci kolem nás střídavě běhali a jezdili na kolech.

Ernesto pokukoval po klucích celé odpoledne, byli jak jeho stín. Měl dodávku plnou nářadí, aku šroubovák a směl lézt po žebříku na půdu. Pak z něj vypadlo, že mu kluci připomínají jeho syny, kterým je teď 19 a 22. A že byli stejně živí a neposední a pořád opakoval, že takové děti jsou zdravé děti. A ať jim nikdy nedáváme žádnou medikaci. Jako na co, zeptala jsem se ? Na tu neposednost přece. A společně s Vitkorem (to není překlep!) nám líčili, že tady není neobvyklé, že si rodiče dojdou pro nějaké léky na zpomalení dětí. Že je to pak s dětmi snazší ve škole a že si učitelé tolik nestěžují. Když jsem před pár dny sledovala trénink amerického fotbalu kloučků starých asi tak jako Toník, tak jsem jenom sykala za ty kluky. Tátové je sice postavili na nohy, ale nijak je neutěšovali. Kluci se drželi za břicho nebo za rozkrok a šli si poslušně stoupnout do řady na další tréninkový souboj o šišatý míč. Tak nějak nevím, jak to tady s tím chlapectvím mají. Každopádně se těším, až se znovu podíváme na film Chlapectví. Je natáčený v Texasu, z části přímo někde v městě H.