Na Štědrý den odpoledne jsem musela zapnout klimatizaci. Z nás všech už doslova lilo. A ty poslední dny před Štědrým dnem jsme nefinišovali s úklidem, plánováním jídelníčku ani s doděláváním cukroví. Vydali jsme se do panenské přírody omrknout aligátory, želvy, volavky, hejna supů, obrovské žáby, rozlehlé močály a majestátní rozložité stromy. Den na to jsme se vypravili na bitevní loď, která má odslouženo v obou světových válkách. Kotví v přístavu, kudy proplouvají nákladní lodě a odkud má člověk ničím nerušený výhled na panorama rafinérií. Zvolili jsme dobré pořadí výletů. U rozlehlých močálů jsem se uklidnila, že i na území ropáků existuje panenská příroda, kde se člověk cítí nicotně a kde nijak nezasahuje do přirozeného řádu a běhu věcí. A výhledy na rafinérie i příběh lodi jsem pak snášela s větším klidem a malým úšklebkem. Po Štědrém dnu nám babička Radka uvařila poetickou svíčkovou, o které Toník prohlásil, že je to ta omáčka, kterou miluje. A ochotně ji baštil tři dny po sobě. Užili jsme si den na pláži a to až nečekaně hezky. Vyšlo nám počasí i výlet lodí za delfíny, pěší procházka centrem města na oběd, kde jsou obchody, bary a široké chodníky. A pak pláž, kde na střídačku koukám na vlny, na racky a na kluky, které baví neomezený prostor, bosé nohy a písek.

A teď mám pocit jako bychom byli na nějaké horské chatě. Venku se krutě ochladilo, což byla výborná příležitost k vyzkoušení krbu. Ale chybička se vloudila a celý dům smrdí jako bouda, v které se topí jen v kamnech. Děti si poměrně dlouho stěžovaly, že je pálí oči. Detektor kouře jsem odmontovala a odnesla ho na zahradu, aby už znovu nepískal. Znáte ten díl Přátel, kdy se Phoebe snaží detektor kouře nejdřív rozmontovat a pak rozbít na padrť ? Tak nějak jsem se u toho cítila. Franta se těšil, že přijedou hasiči, Toník si moc přál, aby hasiči nepřijeli. Nepřijeli, ale zítra asi bude velké prádlo. Kouřem smrdí totiž úplně všechno.

Přeji vám vydařený nový rok!