Fotky poridila nase babi Radka na plazi Golfskeho zalivu. Na plazi v odpadkovych kosich. Barevne, obsahem i napadem docela zajimava kolaz.

 

Vzpominate, jak Kolja maloval a vystrojoval Kasparkovi pohreb ? Ano, jsou jak houby. Frantik maluje krize, Tonik ve vytvorech ze skolky sem tam nejaky kriz taky umisti. Skolka je totiz cirkevni. A pani ucitelky evidentne delaji svou praci dobre. My jsme se pri rozhodovani uklidnovali tim, ze kluci nebudou nabozenskemu vlivu vystaveni tak dlouho a ze se s timto tema stejne setkaji a bude treba o nem mluvit. Uz je to tady a dotazy postupne prichazeji. Bude to jeste velka legrace.

Nedokazu presne identifikovat, kdy a jak se to stalo, ale kluci maji v Klanovicich vetsi knihovnu detske literatury (co do poctu svazku) nez mivali v Praze. Samozrejme ceske detske literatury. Bratri Capkove by ze mne meli radost. Za ocean s nami priletel vytisk Pejska a kocicky z roku 1979. Takze jsem jej mela jako dite nejen ja ale i muj bracha. Kultivaci detske cestiny se tu zkratka venuju vyrazne vic a s vetsi radosti nez rozvoji anglictiny. Ta ocekavam, ze se „stane“ tak nejak sama a postupne.

I tady hojne navstevujeme mistni knihovnu. I tady jsem chronicky platce pokut za pozdni vraceni. Tak muzu mit alespon dobry pocit, ze Klanovicim prispivam na dobrou vec; na obnovu a rozvoj knizniho fondu. V Praze byla moje rekordni pokuta neco pres 500 Kc. Tak schvalne kam to dotahnu tady. Maji to tady „vychytanejsi“; na nabihajici zpozdne totiz nijak neupozornuji!!!

Detske narozeninove oslavy jsou tu velka vec. Maji presne urcena pravidla a presne vymezeny cas. Obvykle 90 nekdy i 120 minut. Bez ohledu na to jestli se oslava kona v herne, telocvicne nebo doma. Dort a obcerstveni se podava az v posledni pulhodince, takze se deti po davce cukru a potravinarskych barviv nestihnou dostat plne do otacek. Staci pridat vodu, par detskych usmevu a fotek, michat netreba. A oslava muze zacit:-)

Tonikova znalost anglictiny se da pocitat na slova, moc jich zatim neni. Ale co zvlada neomylne a zcela autenticky je vyraz udivu a nadseni „WOW!“ Spravne pochopil, ze tim neurazi a da se univerzalne pouzit, kdyz zrovna clovek nevi, co rict.

Vydareny vylet do narodniho parku Hunstville. Do potoka spadlo jen jedno dite, do mocalu prekvapive nikdo. Tenhle narodni park u mne dost zabodoval. Vede tam jen dvouprouda dalnice, krajina v parku je malicko zvlnena a kdyz si clovek odmysli sem tam rozsete palmy, vypada to tam jako v evropskem lese. A o jezere babi Radka trefne prohlasila „Machac jak vysitej“.

Vysvetlujte 4,5 letemu diteti psani malych a velkych pismen. Tonikuv domaci ukol…

Kdyz jsem se pul roku pakovala do Texasu, pripravovala jsem se na odporne vedro a vlhkost. Nikdo mi nerekl, jak prima je tu zima. Nikdo mi nerekl, ze nejkratsi dny trvaji do pul sesty, ze v lednu tu je 20 stupnu Celsia, ze pred Silvestrem zacne rozkvetat magnolie a ze ruze pokvetou nepretrzite od zari az do jara. A ze nebudou komari. Diky za to. Protoze jsem jeste porad mile prekvapena.

Nikdo mi nerekl, jak moc ubijejici je placata krajina. Mam tady na te placce mozna pocit, ze mi chybi nadhled a rozhled. Vyslapnout si i maly kopecek, zadychat se u toho a pak se rozhlidnout do dalky…az se vam nekomu tahle mala radost naskytne, tak si na mne na chvilku vzpomente.

PS: Vlivem v zasade nemilych prekvapeni jsem nucena psat bez diakritiky a mzourat do popraskane obrazovky. Detaily nestoji za rec. Jen jsem asi pres vanoce prevzala od Frantika cestny titul Ptaka pohromaka.