Sedím na balkoně, zvednu oči a v dálce vidím americkou vlajku. Na maličký moment se na ni zadívám a s úplným klidem se očima vrátím ke knížce. Jsem totiž v Praze, koukám na sídlo Svobodné Evropy. Jsem v Praze, v červnu, v mém nejoblíbenějším měsíci. Americká vlajka v dálce.

Vyznala jsem lásku muži, s kterým jsem se znala jen pár minut. Potkali jsme se v Londýně na letišti při přestupu. Při nevydařeném přestupu na letadlo do Prahy, které jsme nestihli a z kterého tudíž vysadili i naše kufry. Jak se jmenoval jsem nestihla zjistit a bylo mi to jedno. Ale byl na mne milý, zajistil nám místa na nejbližší možný let do Prahy a domluvil nám přístup do vip salonku. Otravné téměř 8 hodinové čekání jsem s klukama přežila díky tomuhle muži o moc snáz. A tak jsem mu nejen poděkovala, ale řekla jsem mu, že ho za to miluju. V tu chvíli a i když na ten moment vzpomínám, jsem to tak prostě cítila.

Lonestar je country kapela rodáků z Texasu, která mě dneska pořádně dojala. Byl poslední den školky. Poslední den školky s jízdou vláčkem a zmrzlinou, s objetím a slzami dojetí misses učitelek i misses maminek. Posílám jednu sentimentální rodičovskou chvilku: https://www.youtube.com/watch?v=lCuVHi_gwuY

 

Troufám si říct, že je něco málo, co jsme Ameriku za necelý rok našeho pobytu tady naučili.

Dvěma americkým matkám a jejich dětem jsme ukázali, jak rostou jahody a kdy je obvykle jejich sezóna v Texasu. Dokonce je mohli i vlastnoručně sbírat díky návštěvě jahodové farmy. A navíc to výborně zapadalo do jejich vzdělávacího curricula; obě maminky totiž učí děti doma.

Naučili jsme dva malé vzorné chlapce, jak si hrát s klacky. Že se s nimi dá šťourat do země, hrabat listí, předstírat, že jsou sekačka na trávu a že se s klackem dá přetáhnout i mladší bratr. To maminka vzorných chlapců nekomentovala, ale řekla bych, že to doma probírali.

Pětiletý Jack a jeho starší brácha Hank neuměli pořádně jezdit na kolech. Když Toník celkem suverénně objel jejich ulici  a na závěr před nimi zasmikoval, bratři Smithovi jen zírali. Ještě ten večer prý začali oba jezdit na kolech. Go Tonda, go!

Ani cosi, co se podobalo monzunovému děšti, nezastavilo kluky v pohybu.

Náš odlet za českými prázdninami se nezadržitelně blíží. A i když zatím nikdo nepropadáme cestovní horečce, téma aviatiky se opět začíná hlásit o slovo. Tentokrát klukům ve hře na „letíme do Prahy“ dost fandím. Má naprosto geniální scénář. 1) Odlétáme z NASA 2) logicky tedy letíme raketou 3) cesta trvá půl hodiny (ANO PROSÍM !!!!!) 4) v raketě máme na tu půlhodinu k dispozici celý pokoj s postelí a gaučem.

Je mi trochu líto, že už máme koupené letenky v ekonomické třídě s odletem z houstonského letiště George Bushe.

Politiku moc neřeším. O amerických prezidentských volbách s lidmi nemluvím od té doby, co jsou v zásadě jasní dva kandidáti. Ti normální lidé se totiž za Donalda T. dost stydí. Na situaci v Evropě jsem trochu radikalizovala svůj názor. A vím, že to je částečně tím, že tam teď nejsem. Ale je tam celá moje rodina a přátelé a spousta lidí, o které bych měla strach. Tak to (ne)řeším tak, že se snažím na evropskou krizi moc nemyslet. V zásadě apoliticky si užíváme mexických avokád a melounů, kalifornských jahod a texaského neúprosného slunce. Vy v Evropě se prosím opatrujte!

Nikdy by mne nenapadlo, s jakou chutí si budu v autě nahlas zpívat náš lidový song Komáři se ženili. Máme nějakou brňáckou verzi, kde se v poslední sloce zpívá „Komárů těch je dost, neberte je na milost“. Ráda se v tomto případě řídím lidovou tradicí. Přeji vám krásný první Máj!

Paní E z Linze si pořád stěžovala, že se ve školce nepotkává s žádnými rodiči spolužáků a že by ráda někoho dalšího poznala. Přišlo mi to divný a hledala jsem chybu asi hlavně u ní. Přece jen je trochu rezervovaná. A pak mi to paní E vysvětlila a já se nahlas rozesmála. V jejich školce se ráno i odpoledne zařadíte do řady aut a popojíždíte. Popojedete až ke vchodu, kde dítě vyložíte a odjedete. Odpoledne si tu autofrontu zase vystojíte a u vchodu vám dítě do auta naloží. Jedno takové čekání o samotě s vaším chytrým telefonem vám zabere asi 20 minut.

Město H a některá jeho předměstí si minulý týden zažilo povodně. Nic pěkného. Velká voda může ještě teď za to, že v celém Houstonu a blízkém okolí si v autopůjčovně nepůjčíte auto. Je jich totiž najednou málo a jsou pochopitelně rezervovaná pro ty, kterým voda auta zaplavila. Auto vám tady nesmí zabavit ani v případě, že je na vás uvalena exekuce. Bez něj jste tu vážně v prdeli.