Na co se mám prý „těšit“

Kuba mi přeposílá uvítací email, který obdržela kolegyně, jakási May, která se do Houstonu nadávno přistěhovala. Dovolím si uvést pár citací. Možná VÁM připadají vtipné;-)

…..“May se přestěhovala z Kalifornie, protože miluje horké a vlhké počasí a komáry velikosti malých kolibříků…….“

na tohle si má prý hodně rychle zvyknout

„…..často je 35 stupňů po desáté hodině večerní…..

…..diety sem chodí umírat…..

…..komár je opravdu náš národní pták…..

Vítej v novém domově May.“

HAHAHAHAHA

„tu dú“ listy

Asi tak od února žijeme v realitě seznamů a úkolů alias „tu dú“ listů, co je třeba zjistit, zkontrolovat, okopírovat, ověřit a prověřit, obstarat, poslat, a tak dále a tak dále. Myslím, že by seznamy vystačily na vytapetování jednoho menšího pokojíčku. A stejně pořád zůstávám u staré dobré tužky a papíru. Tedy v případě našeho stěhování tužky a jednoho sešitu.

Máme to černé (hnědé ?) na bílém

13.4.2015 jsme se nominovali při návštěvě US ambasády k tomu, že nás vpustí do země a nechají nás tam dočasně bydlet. A Kubu pracovat, že. Krátký rozhovor s konzulem. Děti naštěstí nemusely být při rozhovoru přítomny. Stačilo samotné čekání a pobyt v „čekárně“ pro uchazeče o vízum. Asi si budu dlouho pamatovat, že se Frantík při čekání na americké půdě mocně podělal a zaváněl i na dálku. Docela vydařený začátek našeho zaoceánského dobrodružství. Raději v téhle epizodě nebudu hledat hlubší smysl;-)