Týden za námi, proplul mi mezi prsty, začíná nám víkend s tatínkem. Za uplynulý týden jsme se zaregistrovali v místní knihovně, kde bych ochotně pár dnů bydlela a dobrovolně bych rovnala dětské knížky do regálů. A rovnou jsme se v místní knihovně zúčastnili dvou akcí pro děti. Po jedné takové, předčítání pohádek a zpívání dětských písniček, jsem vystoupila ze své komfortní zóny a „klofla“ skupinku přítomných matek s podobně starými dětmi. Po skončení této edukativní (a jak jsem pochopila také velmi společenské akce pro matky s dětmi) nás oslovené matky přizvaly, ať s nimi jdeme na oběd.

Zaregistrovala jsem se v místním klubu matek s trochu děsivým názvem „Mothers of the Woodlands“. Snad jsem se nezapsala do klubu stepfordských paniček. Až mne některá z členek uvidí, jak chodím s chlapci pěšky po okolí, mám batoh a kluci mají v každé ruce dlouhý klacek, možná vyvolá hlasování o mém vyloučení z klubu.

S Češkou Marcelou, která tu žije s rodinou necelý rok, jsme se vydaly na koncert Lennyho Kravitze. Daly jsme si předražené pivo, domluvily jsme se, že se i dětmi uvidíme o víkendu a že rozhodně budeme v kontaktu. Marcela se s manželem seznámila stylově v rafinérii v Šanghaji. Společně teď objevují rafinérie houstonské.

Na konci týdne mi jedna z klánovických matek (a shodou okolností také členka dosud tajemného spolku „Mothers of the Woodlands“) nasadila brouka do hlavy. Zrušila skoro na poslední chvíli domluvené setkání s dětmi v parku. Možná jsem nedodržela nepsaná pravidla domlouvání takové společenské události.

Chlapci budí mezi místními dětmi pozornost množstvím štípanců od komárů. Navíc se v noci drbou, takže vypadají, jak kdyby měli neštovice. Místní děti mají rozkošné porcelánové nožičky bez poskvrnky. Jedna matka mi prozradila, že děti nepouští na zahradu a že je „něčím“ natírá. Budu se muset po tom „něčem“ porozhlédnout a zvážit, jestli netrávíme příliš mnoho času venku.