Posledních pár dnů se u nás nese v duchu marodění, tak nemám tolik podnětů ani energie na psaní. Ale naše místní trouby a od nich odvození troubové mne dneska pobavili a rozesmutnili zároveň. Dopřála jsem chlapcům marodům první popcorn v jejich životě. Měl až neočekávaný úspěch. Ale proto to nepíšu. Dlouze jsem na naší velké mikrovlnné troubě zkoumala, jak ji na popcorn nastavit. A ona má čudlík s nápisem popcorn! Pak už vás trouba velmi snadno navede při volbě velkého nebo ještě většího pytlíku. Mne ty jejich blbuvzdorné instrukce vyloženě baví. Ale jak se o něco později ukázalo nejsou mnohdy dostatečně blbuvzdorné. S chlapci jsem se pustila do přípravy koláče. Spokojeně asistovali, všechno spělo k pohodovému večeru a dětské večerce. Mám dost rýmu, takže mi nedošlo, že to cosi jako smrad se line z naší plynové trouby, kterou jsem dala předehřát na 350 Fahrenheita. Čert ví, kolik je to ve stupních Celsia. Ale na dětský Duplo vláček s panem průvodčím už je to moc. Přišlo mi to docela vtipné, ale jen na kratičký moment. Když to Toník uviděl, propadl v zoufalý nářek, že ten vlak byl z Prahy. V troubě se mu rozpustil kus domova. Ach jo.