Podzimní dny

Je tu naprosto nádherný podzim. Vlhkost klesla na krásných 30 procent a odpoledne jsou jako příjemné letní dny. Do toho opadávají stromy a vrcholí přípravy na Halloween. Musíme trochu vyzdobit dům. Kdo totiž nemá výzdobu, tam nepřijdou na Halloween „koledníci“. Kluci jsou rozhodnutí, že budou mít také masky a že budou chodit koledovat. Některé domy to s morbidní výzdobou berou velmi vážně a vypadají jako pouťové domy hrůzy. Na jedné návštěvě měli na wc obrovskou skleněnou kouli plnou kuliček jakože zkrvavených očí. Toníka to hodně zaujalo a mně se nějak nechtělo mu vysvětlovat, co že to je. Jsem přesvědčená, že děti tady provází nejedna noční můra způsobená Halloween svátky. Jen co skončí Halloween, bude čas se chystat na Díkuvzdání a pak už na Vánoce. Komerčně velmi štědré období. Kolem Halloween se v Klánovicích koná nespočet akcí pro děti. Ani nestíháme všechno, co bychom rádi. I klub Matek je velmi aktivní a připravuje jedno tématické setkání za druhým. Já jsem rozhodnutá, že místnímu průmyslu (respektive čínskému) na Halloween moc nepřispěju. Chystám se společně s Toníkem vyrábět výzdobu z kartónu a různě recyklovat ty hromady obalů, které vyhazujeme. Když se bude čím chlubit, fotky zveřejním.

Kluci tráví nadále většinu dne venku. Odpoledne vyhlížejí Kubu a jsou nadšení, když je čas jít společně ještě na projížďku na kole nebo běhat. A nejspokojenější jsou, když dojdeme na nedaleké hřiště amerického fotbalu. Tam se totiž výborně závodí v běhu, kope do míče a zápasí na trávě s tatínkem. V tomhle směru jsou Klánovice moc prima. Kdo chce být venku a sportovat, možností má víc než dost.

Chlapci jsou zapsaní do školky. Už je to černé na bílém. Mám z té představy, že je nechám samotné ve školce, kde zatím nikomu nerozumějí, stažený žaludek. A ještě pořád jsme neudělali finální rozhodnutí, kdy přesně začnou. Pořád to posouvám a odkládám. Všichni, kdo to buď zažili s vlastními dětmi nebo v roli učitele mne uklidňují, že to bude dobré. Že se po krutém začátku po pár týdnech rozkoukají a rozumějí. Za několik měsíců údajně mluví. Nemohli bychom ten krutý začátek nějak přeskočit ?

5 komentářů: „Podzimní dny

  1. Neboj, když jsem odkládala postupně své děti do jeslí (socialistických), tak byl stažený nejen žaludek, ale všechno, co se v těle stahovat dá. Po krušném začátku byla realita úžasná, s vděčností vzpomínáme.

    To se mi líbí

  2. dnes se připojím i já, AMERICKÉ SVÁTKY vám vůbec nezávidím a nic moc bych se neangažovala, pro kluky to bude zážitek, ale jako rodič bych trpěla. Jinak Kájo, suprrrr, díky že jsi mi dovolila sledování vašeho života, je to skvělé – od tebe, pro mě nesmírně záživné a poučné, ….“si piš, že vše pečlivě sleduji a bavííííím se, “ dík, tetka Jitřa

    To se mi líbí

  3. Kájo neboj,to dáte 🙂
    Ber to tak…i kdyby jsi kluky zavřela do klece,která bude celá jen z lásky,stejně by to nebylo správné rozhodnutí…nic by se o světě nenaučili…nemohli by si vytvářet své názory,rozpoznávát dobro a zlo a následně se rozhodovat za co v životě budou chtít bojovat…rodiče jsou tu od toho,aby svým dětem byli oporou,příkladem a přístavem s otevřenou náruči. Ne aby je celý zivot drželi za ručičku,připoutané na řetězu,i když bude z té největší rodičovské lásky.
    Ale to ty všechno víš…

    To se mi líbí

Zanechat odpověď na Klara Bjalonciková Zrušit odpověď na komentář