Dětská halloweenská oslava se konala v tělocvičně kostela. Byla jsem upřímně zvědavá, jak to v místním kostele vypadá. Začnete na rozlehlém parkovišti, projdete luxusní recepcí podobné těm v kancelářských budovách. Hned vedle recepce bylo cosi jako bankomat, kde můžete dané církvi věnovat něco ze svého bankovního konta. Přišla jsem si jako v nějakém konferenčním středisku, rozlehlé čisté prostory, dvůr vyzdobený dýněmi, mnoho sálů, tělocvična, školka. Na obranu místních církví musím říct, že velmi prospěšně zasahují do života místní komunity. Organizují mnohé akce pro děti, trhy, koncerty, které jsou přístupné nejen členům církve. Obrovský vliv církve se zřejmě promítá do křivky texaské porodnosti. Mnoho rodin našeho věku má tři až pět dětí.

Bylo opět fajn, že nám nikdo nerozumí. Frantíkovi se ani trochu nelíbí postavy Spidermana, Batmana a jím podobných, kteří mají přes oči masky a kterými se to na reji masek docela hemžilo. Každého takového, kterého potkal, okomentoval stručně „fuj, hnus“ a otočil se zády.

Halloweenský večer byl moc hezký v tom, že nepršelo a že v ulicích kolem našeho domu se procházeli lidé. Nikdy jsem tu tolik lidí ještě neviděla a asi je zase uvidím až příští rok na Halloween. Byl to takový příjemný důkaz toho, že kolem nás skutečně bydlí lidé a děti. Roztomile podnapilá sousedka z vedlejší ulice, kterou jsem já viděla poprvé v životě, nás při koledování docela rychle identifikovala – vy jste ta nová rodina, co jste s dětmi hodně venku a kluci jezdí na kolech, že jo ?