Že tady umějí bavit děti jsem si už všimla. Co jsme zažili o víkendu v houstonském dětském muzeu má zatím 11 palců z 10. Zlatý hřeb muzea jsme objevili až koncem naší návštěvy, takže se tam budeme muset ještě vydat a užít si to do dna. V muzeu je fiktivní město Kidtropolis s jednou jedinou ulicí. A na té ulici je bankomat, pošta, zpravodajské studio, volební místnost, obchod, personální agentura, restaurace, veterinární klinika, sanitka, policejní auto a dispečink záchranných složek. Všechno funguje jako v reálném světě. Děti začnou tím, že si z bankomatu vyberou peníze. Všechno je v dětské velikosti, patřičně zjednodušené, obsluhu zvládají děti sami. Kluci si stihli užít poštu, kde v roli zaměstnanců neúnavně přijímali balíky a obálky k odeslání, vše vážili a skenovali, posouvali na jezdícím pásu a nakládali do pošťáckého auta. Toník ochotně obsluhoval kasu. Je to promyšlené natolik, že se tam zabaví děti tak od 2 let až po puberťáky. Větší děti si totiž mohou vyzkoušet skutečnou roli zaměstnance včetně hledání práce, píchaček, výplatní pásky a pravidel provozu. Na poště běží na velké obrazovce dokument z reálného poštovního světa – třídírny, nakládání zásilek do letadel, trasy poštovních aut a ani nevím co dalšího. V sanitce leží na lehátku umělý člověk a děti mají k dispozici hromadu lékařského vybavení včetně defibrilátoru. Usednout můžou i za volant sanitky a pouštět si blikačky. V policejním autě je to podobné. Na centrále záchranných složek je telefonní sluchátko, kam volají fiktivní lidé ve fiktivní nouzi. Toník se zcela vžil do role záchranáře a potřeboval pokaždé detailní popis trasy, kam má jet a co se tam přesně stalo. Nad telefonním sluchátkem je totiž zjednodušená mapa města. Pro větší děti a i pro nás dospěláky je pak součástí také forenzní laboratoř pro vyšetřování zločinů. Kluky oslovily lupy a neúnavně s nimi hledali zloděje. V restauraci děti připravují jídlo (plastové). Hosty jsou utahaní rodiče, kteří sedí u stolečků s nepřítomným výrazem. Obchod s potravinami má regály plné reálných zmenšených produktů a reálné kasy. Na veterinární klinice mohou děti ošetřit snad všechny domácí mazlíčky, na které si člověk vzpomene.

Takže skóre tohoto víkendu je takové, že nemáme čerstvě uříznutý vánoční stromek, pro který jsme se chystali na farmu. Stejně jsme pak zjistili, že mají jenom cypřiše (rostou totiž dost rychle). A co si budeme povídat – vánoce s cypřišem uprostřed obýváku by byla už trochu moc exotika. Já si brousím zuby na nějakou pěkně tlusťoučkou jedličku. Ale máme za sebou naprosto dokonalou sobotu v dětském světě. Upřímně jsem dětem tuhle zábavu záviděla. A vlastně se těším, až do Kidtropolis zase vyrazíme.