NASA je zazitek, potrebovala bych tam stravit jeste aspon den. Je vzruso projet se po arealu, kde se deje vyvoj a vyzkum astronautiky. Je vzruso videt ridici pulty a mistnost, odkud komunikovali s astronauty pri prvnich letech na Mesic. Taky je vzruso, kdyz se vam v tom stejnem arealu ztrati Frantisek. Nastesti se zase rychle nasel. Sahnete si na kamen z mesice a nasledne vam celkem nazorne vysvetli, ze vodu na piti berou astronauti z jedine dostupne tekutiny. Z moci. Otevrou vam oci o rozsahu vyzkumu, ktery se ve vesmiru provadi a ktery se aplikuje v medicine a v beznem zivote. A prvni filmova projekce kluku v kine o letech do vesmiru v nich zanecha natolik silny zazitek, ze pak kresli rakety. Nejen na papir. Ale taky na svetle polstrovani dveri naseho auta. Asi si hrali na astronauty. Po navsteve NASA jsem se s velkou chuti koukala na film Apollo 13. A desne jsem to hltala. Jen jsem Tomu Hanksovi nezrala, ze lezi v cervenci vecer jen tak na zahrade kdesi v Houstonu a zasnene kouka na Mesic. Sezrali by ho totiz komari!