Kdo by si byl kdy pomyslel, ze orientacky zavodnicky revival zaziju kdesi uprostred lesu na sever od mesta H. A jako partaky jsem si s sebou pro tentokrat vzala vsechny Cerne muze a muzicky. Obtezkani svacinkami a nahradnim oblecenim jsme nejlehci trasu uspesne absolvovali. A vesli jsme se dokonce i do casoveho limitu 3 hodin. Vetsi zazitek nez samotny zavod byla cesta a les, v kterem se zavod konal. Cesta byla poslednich cca 20 kilometru opravdicka scenic route. Zvlnena silnicka s horizonty, farmy a nekdy strasidelne chude vypadajici domy, opryskane benzinky, dreveny bily kostelik jako v kazdem tretim americkem filmu. Bylo to romanticky, trochu desivy a urcite bych si neprala, aby se nam nekde na puli cesty mezi kostelikem a nejblizsi farmou porouchalo auto. Po ceste na start zavodu jsme dali rec s rybari, kteri tam nekde pobliz mezi kostelikem a nejblizsi benzinkou bydli. Sem tam vypadany zub, plechovka piva a radio u nohy a trochu prazdny pohled. A pak les. Ohorely a misty i doutnajici les. Velka cast naseho putovani vedla vlastne popelem. Lesy kontrolovane vypaluji v zimnich mesicich, aby jim pak v lete zrejme neshoreli uplne.