Miss Maria, Frantíkova paní učitelka, o své práci říká: “ I teach them to be loud, proud, and do it all with confidence!“  „Učím je, aby byly slyšet, aby na sebe byly pyšní a aby to všechno dělaly s důvěrou v sebe samé.“ A zřejmě se tímhle neřídí jen Miss Maria. Když na mne promluví děti na hřišti nebo Toníkovi spolužáci, ještě stále mne občas zarazí, jak vyzrále, zdravě seběvedomě mluví a mluvit se nebojí. A o tom, jak se navíc chovají hezky jeden k druhému zase někdy příště. Aby těch palců nahoru nebylo zase moc. Na druhou stranu totiž často slýchám (hlavně od cizinců), že tady nenechávají děti být dětmi. Nejsme tu dost dlouho na to, abych to sama hodnotila a kluci nejsou součástí školského systému v tom pravém slova smyslu. Ale ve třídě pětiletých dětí, kam chodí Toník, nemají za celý den prakticky žádný prostor na volnou hru. Program je neustále řízený, přinejmenším aspoň tématizovaný. Jedině na hřišti (tzn. půlhodinu) jim vlastní prostor nechávají.