Docela dlouho jsem lidem vypravela svuj dojemny pribeh; kterak jsem se odstehovala za ocean a nemam tu rodinu a pratele a blablabla. Pak jsem zacala min mluvit a vic poslouchat a zjistila jsem, ze takovych jako ja tu jsou zastupy. Dobre, jejich rodiny sice neziji za oceanem, ale na druhe strane USA a vidaji se stejne jen dvakrat do roka. Do mesta H a prilehleho okoli se sletaji jak supi zamestnanci ropneho a pridruzeneho prumyslu. Manzelky a rodiny se samozrejme stehuji s nimi. A manzele zamestnanci ropneho prumyslu pak treba pracuji v rezimu, ze jsou mesic na ropne plosine nebo na Aljasce a mesic doma. Neni to neobvykle. A pak jsem potkala pani Amandu. Pristehovala se nevim odkud, tyden pote porodila druhe dite a dalsi tyden manzel odletel na mesic do prace. A zacaly se dit veci. Mistni spolek Matek se pani Amandy ujal s vrelou samozrejmosti vcetne hromady jasnych pokynu a harmonogramu, co je potreba kdy udelat. Hlavne je treba Amande a jeji 3 lete dceri navarit. Takze se zapisete do tabulky, kdy Amande privezete obed a co ze to bude. A zcela otevrene je v „instrukcich“ napsano, ze Amanda potrebuje mluvit s dospelymi, takze nestaci obed predat mezi dvermi, ale zustat na pokec.
Dalsi krasna lekce mistni solidarity. Jdu premyslet, co Amande a Maddie uvarim.
To je krásný, skoro mi ukápla slza. Člověk by to do údajně chladných a odtažitých Amíků neřekl. Matky holt ví, kde je Achillova pata na mateřské „dovolené“
To se mi líbíTo se mi líbí
No já neví, Karolíno. U nás také pod záminkou nezištné pomoci bližnímu obrali 90letého důchodce o celoživotní úspory.
To se mi líbíTo se mi líbí
Inspirující!!! Cos uvařila? 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Můj poznatek,že dávat je lepší,než brát !Svatá pravda i zkušenost našich moudrých předků.Takže paní Amanda a všichní kolem ní jsou rádi na světě !BRM
To se mi líbíTo se mi líbí